Kdo jsi doopravdy?

Co je ve vašem životě stálé? Co je jedna věc, která je součástí vašeho života od začátku až do konce? Co je jedna jediná věc, která se nemění? V průběhu života se změní mnoho věcí, lidé přicházejí a odcházejí, můžete žít na různých místech, můžete zažívat různé situace a jeden rok bude úplně jiný než druhý, v životě se stále něco mění. Stále se vše mění, ale jediná konstanta, která je stejná od začátku do konce, jste vy sami. Jste součástí svého života od začátku do konce, všechno ve vašem životě se nakonec týká vás, máte tuto zkušenost od začátku do konce, jste středem svého života, ale přesto většina lidí vůbec neví, kdo jsou, nebo vůbec se touto otázkou nezabývají.

Kdo jsem? Toto by měla být ta první otázka, kterou si položíte. Když se někoho zeptáte, kdo jste, s velkou pravděpodobností dostanete odpověď typu: "jsem Jarda, jsem instalatér a je mi 25 let. Dobře, to znamená, že jsi Jardou? Ne, nejsem své jméno, mám jméno, toto jméno mi bylo dáno. Takže nejste svým jménem, ani povoláním, protože to vše se dá změnit. Když změním své povolání, budeš to stále ty. Tvůj věk se také rok od roku mění a pořád jsi to ty. Ať jsi křesťan nebo muslim, nebo vyznáváš jiné náboženství, pořád jsi to ty, i když změníš své náboženství. Dobře, ale kdo tedy jsem doopravdy?

Mnoho lidí vám pak řekne - já jsem své tělo. To jsem já. Ale i tělo se v průběhu času mění. Takže když nejste svým jménem, nejste svým tělem, nejste svou profesí, kdo jste? Tak co je ta jediná konstanta? Protože všechno, co většina lidí vyjmenovává, je nakonec jen příběh a ten příběh si většinou ani sami nevymysleli, ale ten příběh jim byl prostě dán zvenčí. Oni ho přijali a teď věří, že oni jsou ten příběh, a pak v tom příběhu uvíznou na celý život.

A co kdyby se vymazala vaše paměť, vymazal bych se ten starý příběh, všechny vzpomínky. Vymazal by se i vaše vaše jméno a vložil by se do vás nový program. A zítra se probudíš a začneš si vzpomínat na jinou minulost. Najednou jsi Petr a jsi úspěšný právník. Všechno v tvém dosavadním životě bylo báječné. Jsi teď někdo jiný? Ne, je to jen jiný příběh, který si pamatuješ, TY jsi pořád stejný.

Takže znovu. Kdo jsi? Příběh se může změnit. Jméno se může změnit. Tělo se může změnit, ale ty jsi pořád stejný. Jsi vědomí, které si uvědomuji tento příběh, jsi ten, kdo to celé pozoruje, kdo pozoruje celou tuto zkušenost. Ani já nejsem ten, kdo s vámi právě teď mluví, já jsem ten, kdo prožívá toho, kdo s vámi právě teď mluví. Já jsem jen prožívání toho, kdo tady mluví, a vy nejste ten, kdo poslouchá, vy jste ten, kdo má zkušenost posluchače v tomto okamžiku. Všichni jsme vědomí, které má zkušenost, a když si to uvědomíte, pak se můžete odpoutat od tohoto příběhu, který jste začali a můžete začít prožívat jiný příběh.

Jednoduše můžete vzít svůj příběh do vlastních rukou a začít psát jiný příběh, dokud věříte, že jste svým příběhem a že jste obětí své minulosti, nebudete schopni ve svém životě nic změnit. Nebudete schopni změnit zkušenost, kterou prožíváte, ale když si znovu uvědomíte tento odstup od celku, uvědomíte si, že máte tu svobodu změnit svůj příběh. Jedinou konstantou v našem životě je vědomí, vědomí, které pozoruje tento příběh, tuto zkušenost, které říkáme život. Nic víc, nic míň. A pokud stále ještě pořádně nechápete, kdo vlastně jste, kdo je to já, o čem je toto vědomí, zkuste se zamyslet nad následujícím.

Nikdy neexistoval čas, kdy svět začal být světem, protože se otáčí jako kruh a na kruhu není žádný počátek, kde by začínal. Je to jako hodinky, které ukazují čas, otáčejí se a opakují se stále dokola, Hodinová ručička na hodinkách stoupá na 12 hodin a pak klesá na 6 hodin, zrovna tak máme den a noc, bdění a spánek, život a umírání, léto a zimu. Nelze mít jedno bez druhého, protože nemůžete vědět, co je černá, pokud ji nevidíte vedle bílé. Stejně jako jsou chvíle, kdy svět je, a chvíle, kdy není, protože kdyby svět trval věčně, začal by se strašně nudit a unavovat sám sebou. Vše přichází a odchází.

Jako dech. Jde dovnitř a ven a dovnitř a ven, a když se dech snažíte celou dobu zadržet, cítíte se hrozně. Je to také jako hra na schovávanou. Bůh si také rád hraje na schovávanou, ale protože mimo Boha nic není, nemá si s kým hrát, jen sám se sebou, ale tuto obtíž překonává tím, že předstírá, že není sám sebou, což je jeho způsob, jak se schovat sám před sebou. Předstírá, že je tebou a mnou a všemi lidmi na světě, všemi zvířaty, všemi rostlinami, všemi kameny a všemi hvězdami, a tak zažívá podivná a úžasná dobrodružství, z nichž některá jsou taktéž strašná a děsivá.

Ale ve skutečnosti to jsou jen špatné sny, protože když se probudíte, jsou pryč, takže když si Bůh hraje na schovávanou a předstírá, že je já nebo ty, děláte to tak dobře, že mu dlouho trvá, než si vzpomene, kde a jak se schovával. A to je na tom to nejzábavnější. Je to přesně to, co chtěl dělat. Nechce se najít příliš rychle, protože by to zkazilo hru, a proto je pro nás těžké přijít na to, že my jsme převlečený Bůh. Předstírá, že není sám sebou, ale až bude hra trvat dost dlouho, všichni se probudíme, přestaneme se přetvařovat a vzpomeneme si, že jsme všichni jedno Já. Bůh, který je vším, co existuje, a který žije na věky věků. Vaše Já je tak dobře skryto, protože je to Bůh, kdo se skrývá.