Temná noc duše | Cesta k duchovnímu znovuzrození

Jaké jsou známky probuzení po temné noci duše ? Jak často procházíme životní krizí, krizí světonázoru či krizí vlastní duchovnosti ? Je pravda, že mnoho lidských bytostí díky nepřízni osudu alespoň jednou v životě ztratila důvěru v Boha? Znáte ten pocit, že na vás Vesmír a vyšší síly prostě zapomněly? Dobrý zpráva je, že tyto propady mohou někdy trvat jenom chvilku, a někdy mohou být delší, ale každopádně tu nejsou navždy. Temná noc duše nás izoluje od zbytku světa, posílá nás do temnoty a dává nám pocit, že na této planetě bloudíme sami. Dnes se podíváme na to, jak poznat, že se navracíme ke své spiritualitě a duchovnímu probuzení.

Sny a tvůrčí inspirace jsou spolehlivou platformou pro duchovní výměnu. Naše sny nám ukazují možnosti, přání a další impulsy, které přicházejí přímo z našeho podvědomí. Také naše tvůrčí stránka znovu ožívá, když najdeme cestu zpět k vyšším silám. Všechny oblasti života, kterým slouží emoce a vibrace, postupně rozkvétají. Taktéž synchronicity jsou spolehlivá a velmi jasná znamení shůry, která nám znovu a znovu připomínají, že nejsme sami, jakmile dojde k nevysvětlitelným náhodám, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Mají v tom prsty božské nebo nadpřirozené bytosti. Dochází pak k setkáním se starými známými, nebo se nám začnou nabízet zajímavé příležitosti. Začínáme přitom opět cítit hluboké spojení s Vesmírem a naší sounáležitost se zázrakem stvoření. Pocit sounáležitosti se vším, co nás obklopuje, je k nezaplacení. Důležité je také odpuštění a zapomenutí. Duchovní krize jdou často ruku v ruce s existenciálními životními krizemi. Jakoby pevně nestojíme nohami na zemi. Někdy nám duchové minulosti prostě nechtějí dát pokoj. Pokud se nám je podaří jednou provždy vyhnat do říše mrtvých, porazili jsme temnotu. Buďte odolní. Jednou z velkých výhod života v souladu s tvůrčím duchem, Vesmírem nebo Bohem, je jistota, že všechno dobře dopadne. Výsledkem jsou zocelené nervy a jistota, že vše bude v pořádku.

Vděčnost je alfou a omegou spokojeného života, bez ní nemůžeme najít spokojenost, a ta je, jak všichni víme, klíčem ke štěstí. Kdo se dokáže více soustředit na to, kolik důvodů k pokoře a vděčnosti už ve svém životě má, ten se o to rychleji navrátí do původních kolejí, tedy na správnou duchovní cestu. Ti, kteří se dokáží vnímat jako součást celkového obrazu, zažívají nový pohled na svět. Lidstvo už není nepřítelem nebo nemilovanou konkurencí. Cítíme se sjednoceni se všemi ostatními a rozvíjíme větší soucit a empatii vůči svému okolí. Mějte jasné zaměření. Málokdo ví, že i minimum spirituality a víry nám může dobře posloužit z hlediska orientace na cíl. Ti, kteří žijí v míru a harmonii sami se sebou a se svým vyšším Já, se mohou v poklidu soustředit na budoucnost a své plány. Vše vidíme v pravém slova smyslu jasněji, když jsme duchovně ukotveni. Disciplína je dalším poměrně známým aspektem. Ale mnohem důležitějším aspektem je víra. Mnoho nedisciplinovaných lidí čerpá metafyzickou sílu ze své oddanosti stvořiteli. Víra nás posiluje a intuice nás táhne vzhůru. Ti, kdo důvěřují svému vnitřnímu hlasu, už nikdy nejsou sami. Krása víry nebo duchovního probuzení spočívá v tom, že zvyšuje naší intuici. Jak se stáváte vnímavými i k těm nejmenším vibracím a oscilacím, můžete v okamžiku lépe posoudit vaše bližní a různé situace, které vám přichází do života.

Může se také někdy dostavit krize víry. Ta se povrchně projevují tím, že se už nedokážeme z ničeho a nikoho radovat. Celý náš život se stává nudným a nesmyslným, chybí zábava a radost, ale také vnitřní klid duše. Klid mysli se vrátí teprve tehdy, až se smíříme se svými světelnými bytostmi a znovu nalezneme své duchovní ukotvení. Kdo prožívá svůj život v přítomném okamžiku, tady a teď, prožívá svou existenci mnohem intenzivněji než lidé, kteří se neustále bojí budoucnosti a topí se ve své minulosti. Zcela ztrácí vnímavost přehled o sobě a svém životě. Jakmile tato fáze temnoty skončí, znovu najdou svůj přirozený rytmus života. Návrat k naší víře nebo důvěře v Boha či Vesmír zostřuje naše smysly. Odkud tato souhra pochází, je dodnes záhadou i pro duchovní svět. Možná se naše smysly dokážou lépe orientovat navenek, když je v nás klid a uvolnění.Proces duchovního probuzení je zahalen hustou mlhou dezorientace a beznaděje, než dojde k nějakému náznaku zlepšení duchovní krize. A dočasná ztráta našeho vnitřního hlasu, který také představuje spojení s nebem, se opakují. Obvykle z těchto duchovně slabších období vycházíme silnější, než před nastalou temnou nocí duše. Ta dokonce může posílit naše spojení s Bohem nebo Vesmírem. Často si neuvědomujeme, jak cenná je pro nás daná věc, dokud o ni nepřijdeme.

Pamatujte, že největší tma je těsně před úsvitem. Naše víra a duchovno si najde nakonec vždy najdou cestu zpět!