Vhled do podstaty starých duší

Co jsou staré duše?Staré duše jsou známé svým hlubokým vhledem do podstaty života. Dokážou rozpoznat skryté energie, které ovlivňují každý okamžik našeho života. Hledají hlubší význam toho, co vidí a cítí, a hledají způsoby, jak tyto energie využít ke zlepšení svého života. Díky svým životním zkušenostem mohou mít staré duše jedinečný pohled na život a mohou nám pomoci vytěžit z našich zkušeností maximum. Tato schopnost nám může pomoci rozvinout hluboké pochopení toho, jak lépe porozumět sobě i druhým.Na hlubší úrovni můžete rozpoznat podstatu starých duší pomocí své intuice, vnitřního průvodce a instinktu. Vědomým ponořením se do klidu a vnímáním svých vnitřních pocitů v sobě můžete pocítit moudrost a porozumění. Tato energie vás může inspirovat k hlubšímu ponoření do podstaty starých duší. Soustředěním se na svůj vnitřní hlas a pocity můžete získat vhled do staré duše, který vám pomůže získat větší moudrost a poznání o růstu vlastní duše.

Staré duše mají za sebou mnoho životů, a některé už to pravděpodobně cítí jako věčnost. Tak dlouho už chodí po této zemi, že proces znovuzrození by pro ně byl tím nejjednodušším cvičením, jen kdyby si na něj dokázaly vzpomenout. Ale tušení zůstává. Staré duše už možná neznají detaily svých minulých životů, ale stále mohou bodovat svou předvídavostí a znalostmi, které jejich relativně mladším druhům chybí. Starou duši mimochodem poznáte podle očí. Jejich pohled je hluboký a svědčí o tom, kolik bolesti a utrpení, ale i krásných a inspirativních věcí tito lidé již zažili. Jsou to svědci zvláštního druhu a měli by o čem vyprávět, kdyby jim to univerzální zákony osudu dovolily. Ticho v nás vyvolává ty nejsilnější pocity, když se staré duše naučily během svých mnoha životů ocenit jedinou věc. Jak zvláštní vám musí připadat svět, jako je ten náš, v němž mají automaticky vždy pravdu ti nejhlučnější a moudré tiché zvuky pohřbívá kakofonie všedních dnů. Ticho je mocným nástrojem, jak dostat na povrch naše skryté pocity, ty, kteří chtějí vědět, jak se skutečně cítí. Těší se z hodiny v naprostém tichu a ústraní. Staré duše se proto cítí obzvlášť blízko přírodě, kde mohou na vrcholcích hor u vody nebo v lese s úctou naslouchat jen zvukům stvoření.

Staré duše mají jedinečné vlastnosti, které jim umožňují hluboký vhled do podstaty jejich bytí. Většina z nich prošla mnoha inkarnacemi a má hluboké znalosti o světě i o sobě samých. Toto poznání je pro ně hlubokým pochopením univerzálních pravd, které nás všechny spojují. Mají silnou intuici, která jim umožňuje vidět do budoucnosti a do jiných realit. Jejich intuice je posílena jedinečnou schopností vidět souvislosti mezi věcmi, které ostatním zůstávají skryté. Staré duše jsou také velmi citlivé, což jim umožňuje hluboké spojení s přírodou. Uvědomují si, že vše ve vesmíru je vzájemně propojeno. Jsou soucitní a dokáží se vcítit do druhých a pochopit jejich starosti a obavy. Jsou moudří a dokážou druhým pomoci vidět za hranice jejich vlastních problémů a najít nová řešení.

Láska a sexualita jsou prožitky duše, nikoliv těla. Je dobře, že staré duše nemají vědomé vzpomínky na své minulé životy, jinak by přesně věděly, odkud mají toto přesvědčení, které se v dnešní době může zdát dost nepopulární a staromódní. Kdo hodně žil, ten také hodně miloval. Tato okolnost s sebou téměř nevyhnutelně přináší i to, že byla fyzická láska nahlížena docela jinýma očima. Jako vše pozemské je i lidská schránka, kterou dostáváme šitou na míru pro každý život, pomíjivá. Sexualita je tedy spojena s přitažlivostí našeho těla a může ubývat a rozpouštět se. Na lásku se však díváme jako na spojení duší a ne těl. Proto tato láska, toto spojení duší zůstává na věky. Každý člověk žije sám pro sebe staré duše se nerodí jako samotáři, desetiletí a staletí jejich reinkarnací je však takovými učinila. Pokud si každý z jejich životů něco odnesl, pak to, že nakonec všichni zůstaneme sami.

Každý člověk si musí životem nést svá zavazadla a vždy bude muset opustit jeviště tohoto světa jako sólista, když půjde do tuhého. To, co nám lidem připadá tak těžké, je povinné cvičení pro staré duše. Mluvíme o odpuštění, odpuštění někomu, kdo byl na tomto světě hostem více než jednou, ví, co to znamená nést s sebou karmické břemeno, tedy citové dluhy z minulého života. Musíme se věnovat tomuto balastu, abychom mohli jít dál. Nejdůležitější roli v tom hraje odpuštění, které nás však může dráždit. Musíme se naučit odpouštět a odpustit hlavně sami sobě.

Naše intuice má vždy pravdu. Každá lidská bytost v sobě konečně nese božskou jiskru. Mohli bychom ji také nazvat univerzálním světlem. Právě tato světelná tělesa nakonec rozpalují naši duši i nás. Každý vášnivý, zvídavý, dobrodružný a životodárný člověk, kterým jsme, aby tento oheň nikdy nevyhasl, potřebuje neustálé doplňování shůry a touto přímou linkou mezi námi lidmi a božstvím je náš vnitřní hlas. Promlouvá k nám jménem vyšších sil a staré duše by vám o tom mohly leccos vyprávět, vždycky má pravdu v kombinaci s naším pocitem v břiše a našimi životními zkušenostmi, a je to také to, čemu říkáme intuice.Nic není trvalé, jestli se v životě nemůžeme dostatečně brzy naučit jednu lekci, pak je to to, že nic na tomto světě netrvá věčně. Všechno podléhá neustálým změnám. Staré duše dobře vědí, že je zbytečné vázat se na pozemské statky. Každý život může skončit rychleji než mrknutím oka. Honba za štěstím nás lidi motivuje a udržuje v naději, ale staré duše se zdržují toho, aby trávily příliš mnoho času honbou za úspěchem a uznáním, bohatstvím a image.

Život znamená učit se. Vždycky jsem se ptala, jaký je smysl života. A na tuto otázku mohou staré duše odpovědět: jsme na tomto světě proto, abychom se učili. Každý život každé reinkarnace. Každé znovuzrození. Jen tento jediný cíl, jen když jsme dostatečně blízko cestě osvícení, můžeme dokázat, že jsme hodni skončit ten věčný koloběh. Náš dnešní závěr: staré duše / nové perspektivy = ze soužití se starými dušemi se můžeme hodně naučit, mohou nám vždy připadat trochu jako outsideři, protože se v žádném ze svých životů už necítí jako doma, ale právě jejich zvláštní vlastností je, že se odlišují. Je možné, že nemají přímý přístup ke svým vzpomínkám, zkušenostem a všem poznatkům z předchozích existencí, ale v hloubi duše stále těží z toho, že viděli a zažili téměř všechno. Svou existenci na tomto světě nevnímají jako konečnou, ale jen jako zastávku, takže své smrtelnosti nepřikládají velký význam, a přesto vědí jedno jistě. Bez ohledu na to, kolik životů je nám dáno, každý z nich se počítá. Staré duše by nepromarnily ani vteřinu svého času, přestože se již setkaly s věčností.