Zděděné emoce

Nevyjádřené pocity neumírají. Jsou pohřbeny zaživa a později nehezkým způsobem vyjdou na povrch.“ ~Sigmund Freud tuto větu publikoval před více než 100 lety. Studiem zákonitostí fungování podvědomých emocí se během dalších 100 let věnovala řada vědců. Jedním z fascinujících odhalení je získávání emocí vzniklých na základě traumat napříč generacemi.

Řekněme si příklad. Zděděné emoce jsou úplně stejné jako kterékoli jiné emoce, jenom jsme k nim přišli jiným způsobem - dostali jsme je při početí od jednoho nebo obou rodičů  - a nejen to z  nich dělá něco výjimečného. Zděděné emoce se mnohdy předávají přes mnoho generací. Takže emoční informaci získanou při početí třeba od otce, kdy je možné, že on sám  nevytvořil, a je dokonce možné, že nebyla ani nikdy aktivována a teď ji "jen" předal dál. A on sám ji získal opět při početí a je předávána mnohdy po mnoho generací. A v každé generaci se může zesílit během života nositele dalšími prožitými traumaty a to třeba už v prenatálním stádiu vývoje. Představte si, jak se díváte na ultrazvuku na spokojeně se protahující miminko v bříšku těhotné ženy. Na jedné velmi prestižní lékařské fakultě v USA, byly během několikaletého výzkumného úkolu sledovány reakce plodu na různé emoční zátěže matky. A výsledky byly naprosto jednoznačné. Plod během těhotenství přebírá a ukládá si do svého podvědomí od své matky veškeré silnější emoční zátěže, které žena v tomto období prožívá.

Vrátím se ke zděděným emocím. Zároveň je možné, že v některých generacích se mohou sejít zděděné emoce velmi podobné frekvence od obou rodičů. Bylo prokázáno, že se předávání těchto emocí může táhnout i přes 20 generací. A každá ze zděděných emocí má vlastní rodokmen. Pomocí svalového testu dokážeme zjistit, odkud emoce pochází, v které generaci vznikla a případně co svým nositelům přinesla a jak byla postupně zesilována. Většinou ať už z literatury, z doslechu nebo i z vlastní rodiny známe třeba prapodivné chování někoho a to se jako přes kopírák podobá k odsuzovanému chování jeho otce nebo dědečka. Je velmi časté, že u svého rodiče naprosto nesnášíme nějakou vlastnost nebo chování. Vědomě si říkáme, že takoví nikdy nebudeme. Ale ouha. Za nějaký čas nám někdo v rodině řekne, že se chováme úplně jako odsuzovaný rodič. Na vině jsou zděděné emoce.

A znovu se vrátím k Sigmundu Freudovi. Emoce uložené v našem podvědomí nezmizí, jenom spí. A při aktivaci těchto emocí se jejich působení rozjede se všemi z toho vyplývajícími důsledky. A tou aktivací může být nejen aktuálně prožívané trauma, které vytvoří podobné emoce. Mnohdy se tyto emoce aktivují při dožití se nějkého věku. Znáte rodiny, kde se po generace předává informace, že v našem rodě se žádný chlap nedožije 50 let, každé 3. dítě je poškozené, každé bezdětné ženské po 40ce "hrábne" a nakonec skončí v blázinci. Ale také, od těch narozenin je to někdo úplně jiný, třeba ho úplně rozběsní jakýkoli (třeba židovský) vtip a dřív on byl ten, který nám ty vtipy sám vyprávěl! Léčitelé před dávnými časy zjistili, že pacienti, v jejichž životech převládaly určité emoce, mívali potíže s určitými orgány a žlázami. Třeba zloba, vztek a agresivita okupuje a oslabuje játra/žlučník. Strach z čehokoli třeba ze změny, strach udělat rozhodnutí -  velmi nepříjemně aktivuje ledviny & močový měchýř, třeba formou zánětů. atd. Každá emoce byla přiřazená ke konkrétním orgánům už před několika tisícovkami let - a velmi je tím proslulá čínská medicína.

Ta předpokládá, že orgány a žlázy tzv. hostí své emoce, ale ty emoce se také v některých případech mohou uložit kdekoliv jinde v těle. Toto se stává v případě, že člověk například prožívá velký pocit křivdy, který by se měl uložit v játrech nebo v žlučníku, ale právě v té době má třeba zlomenou nohu, tedy energeticky extrémě oslabenou. No a tato emoce pocitu křivdy se uhnízdí okolo  zlomeniny v noze a potom komplikuje uzdravení. Někdy existují metafyzické důvody, proč se emoce usadí tam, kde se usadí. Když máme pocit, že neseme tíhu světa, máme problémy s krkem. V případě problémů s dýcháním, většinou jde o podvědomé přesvědčení, že tohle už nevydýchám. Když nemůžeme „strávit“, co se děje kolem nás, mohou nastat potíže se žaludkem. Kolena, kyčle, chodidla mohou odrážet neschopnost posunout se v životě dál, dovolit si udělat krok, ... který od nás třeba ani nikdo nečeká, a podobně.

Téma emocí je fascinující a sledování změn v podvědomí po zlikvidování některých emocí je úžasné. Není to úplně jednoduché, ale jde to. Jde to zbavit se podvědomých emocí, které nás mnohdy nutí dělat věci, které vlastně dělat nechceme.